sweb.cz/huffy

Literatura

Zápalky

Když se jednoho krásného jitra probudím, podívám se namátkou před sebe na stůl. A hle, krabička. Copak v ní asi je? Z mého pohledu působí celkem zajímavě. Jsou na ní červené nůžky a nějaká písmena, ale těm z dálky nerozumím. Velké červené nůžky na žlutém podkladu působí velice zajímavě , a proto jsem se rozhodl, že krabičku uchopím a podívám se na ni trochu blíž. Přes tyto mříže to bude trochu problém, ale určitě se to podaří. A taky, že ano. Po stranách má dva drsně vyhlížející černé pruhy. Když se tak dívám na nápisy na krabičce zblízka, uvědomuji si, že stejně neumím číst, a tak je mi to na nic. Trvá mi dlouho, než přijdu na to, jak se vlastně otvírá, ale podařilo se. Podívám se dovnitř a zjišťuji, že krabička je plná jakýchsi kolíčků s černými hlavičkami. Přemýšlím, k čemupak asi jsou ? A při těchto úvahách strkám jednu do pusy, a přitom hodím toužebný pohled směrem k zrcadlu. Vypadám opravdu dobře, a hned si jich strkám do pusy dalších šest. Došlo mi, že tyto kolíčky asi nebudou sloužit k tomuto účelu, a začínám přemýšlet, k čemu jsou opravdu potřeba. Při dlouhém chroustání mého hard disku mě napadne: když je na kolíčku černá hlavička a na krabičce černé proužky, třeba k sobě patří. Namáhám se, jak to jen jde, zkouším všechny kombinace, ale nijak do sebe nezapadají. Náhle ve vedlejší místnosti bouchnou průvanem dveře já sebou leknutím trhám. Při tom hlavička kolíčku přejede po drsné ploše krabičky a hle, na kolíčku se objeví světélko . Chvíli se dívám, jak jede po klacíčku až k mé ručičce, a po té ho s bolestí zahazuji pryč. Nechápu, proč tak malé světélko udělá takovou bolest. Když bolest přechází, dívám se, kam světélko dopadá…přímo na koberec! a začíná se zvětšovat. Už je všude kolem mne a začíná mi být veliké horko. Pořád nemohu pochopit, proč mě zrovna dnes musela maminka zavřít do postýlky s ohrádkou…